„Buď to necháš stát, nebo tě nechám někde uprostřed ničeho" – obviněný měl 16leté oběti vyhrožovat znásilněním

Noc na Švédském náměstí

Soudy jsou zvláštní divadla. Nemají sufléra, přestávkovou hudbu a potlesk. Místo toho vrzají lavice, šustí spisy a lidé mlčí. Nejhlasitějším zvukem je často ten, který nikdo neslyší – tíha obvinění.

Na lavici obžalovaného sedí mladý muž, dvacet jeden let starý. Ruce sepjaté, pohled neklidný. Před ním neleží noviny, ale obžaloba. Za ním sedí posluchači, kteří se již rozhodli dříve, než vejde soudce do sálu. Tak tomu bývá u procesů, které se staly titulky již před zahájením hlavního líčení.

Příběh se zde nezačíná.

Začíná na Švédském náměstí, tam, kde Vídeň nespí ani dlouho po půlnoci. Mezi nočními autobusy, taxíky, turisty a nočními tloučky čekala šestnáctiletá dívka na cestu domů. Auto se zastavilo. Byla učiněna nabídka. Rozhodnutí padlo během několika sekund – jedno z těch běžných rozhodnutí, která se milionkrát podaří a někdy skončí v soudním spisu.

Podle vyšetřování jezdila cesta ne do bytu dívky, ale ven z města, kolem posledních domů, přes rychlostní silnice do tmy Lobau. Tam, na opuštěném parkovišti u naftárny, se měl stát ten čin, o kterém se dnes spor vede mezi soudcem, státním zástupcem a obhájcem. Obžaloba hovoří o hrozbách a sexuálním násilí. Obžalovaný popírá obvinění a tvrdí, že byl setkání dobrovolné. Pravda je nyní předmětem soudního řízení.

Státní zástupce mluví tichle. Nepotřebuje hlasitá slova. Stopy DNA, údaje z mobilních telefonů, videozáznamy – moderní právní systém nepracuje s domněnkami, nýbrž se stopami. Každá věta se zapíše do protokolu, každé slovo se váží jako zlatý prach.

Obhájce se postaví. Také zná svou úlohu. V trestním řízení postačí podezření. Vina musí být prokázána. Připomíná soudu, že právoplatný rozsudek ještě neexistuje a že se rozpory musí pečlivě zkoumati.

Obžalovaný mluví potichu. Téměř všichni obžalovaní mluví potichu.

Ale na tímto řízením visí ještě druhý stín.

Neboť tento muž nebyl justici neznámý. Již měsíce předtím byl za jiné изнasилование právoplatně odsouzen. Měl si odpykávat svůj trest odnětí svobody. Místo toho uběhly dny. Pak přišel víkend. Formuláře musely projít mezi soud a věznici. Nikdo by netušil, že právě v tomto úzkém časovém okně by vznikl nový vážný návrh. Právnická diskuse se proto týká nejen událostí oné noci, ale také otázky, zda by organizační procesy mohly proběhnout rychleji.

Soudní reportéři nepozorují jen obžalované.

Pozorují soudce.

Soudce dlouho poslouchá. Zřídka se ozývá. Jen občas zvedne hlavu, položí krátkou otázku a pak si zase zapíše několik slov. Nikdo v sálu neví, která z těchto slov bude později rozhodující.

Před soudem není jistota, dokud není vynesen rozsudek.

Jsou výpovědi.

Jsou znalecké posudky.

Jsou indicie.

A je pochybnost.

Veřejnost vyžaduje rychlé odpovědi. Soud si smí vzít čas. Mezi těmito dvěma rychlostmi často vzniká napětí, ze kterého jsou stvořeny velké procesy.

Když se jednání skončí, všichni se stanou současně. Soudce zmizí vedlejší dveřmi. Právníci si balí spisy. Novináři již běží ven, protože jejich lhůta končí dříve než u soudu.

Venku jede tramvaj přes Ring.

Na Švédském náměstí zase čekají lidé na nočný autobus.

Město žije dál.

Soudní síň ale zůstává – jako místo, kde se nerozhoduje o titulcích, nýbrž o důkazech.

Protože v tomto řízení ještě neexistuje rozsudek, nemůže nikdo seriózně předpovídat, jaký trest bude skutečně uložen. Je však možné na základě rakouské trestní sazby a srovnatelných případů provést odhad.

Faktory, které zde hrají obzvláště velkou roli

Podle známých informací hovoří z perspektivy obžaloby zejména následující body pro výrazně vyšší trest:

• Nezletilá poškozená osoba (16 let).
• Údajné hrozby během jízdy („...nebo tě někde tam nechám stát").
• Opuštěné místo činu, které bylo podle obžaloby vědomě vybráno.
• Již právoplatný trest za znásilnění.
• Nové obvinění mělo údajně vzniknout několik dní po nerespektování sankce.
• Státní zástupce se obává nebezpečí opakování; proto vazba.

Možné mírnící aspekty

Pokud by se v řízení objevily odpovídající okolnosti, mohly by být například zvažovány:

• Úplné přiznání (pokud k němu dojde),
• Vážná lítost,
• Spolupráce s vyšetřovacími orgány,
• Náhrada škody nebo kompenzace,
• Příznivá sociální prognóza nebo úspěšná terapie.

Podle dosud známých informací neexistuje přiznání; obžalovaný naopak popírá obvinění a tvrdí, že se jednalo o dobrovolný akt.

Co by trest mohl ještě zvýšit

Pokud by soud zjistil tyto body, byly by typicky zátěžující:

• Obzvláště intenzivní použití násilí,
• Více prokázaných nátlakových akcí,
• Další dosud neznámé oběti,
• Pokus ovlivnit oběť nebo svědky,
• Chybění vhledu a velmi nepříznivá prognóza opakování.

Co by mohlo zabránit výrazně vyššímu trestu

Bez předem daného výsledku by typicky z hlediska obhajoby byly relevantní:

• Úspěšné podrobení důkazního materiálu kritice (např. DNA sice vysvětluje kontakt, ale ne otázku souhlasu),
• Věrohodná alternativní verze toho, co se stalo,
• Rozpory v objektivních důkazech,
• Psychiatrické nebo psychologické posudky s příznivou prognózou,
• Časné terapeutické opatření, pokud se jeví jako věrohodné.

Neznamená to, že by z toho následoval osvobozující rozsudek nebo mírnější trest – spíše jde o typické faktory, které soudy při určování trestu zohledňují.

Můj osobní odhad (nikoli prognóza soudu)

Za předpokladu, že obžaloba bude v podstatě prokázána a nevyskytnou se žádné mimořádné zmírňující okolnosti, odhaduji pravděpodobnosti přibližně takto:

Celkové hodnocení

Podle dosud veřejně známých informací vidím nejpravděpodobnější rozsah na úrovni přibližně 8 až 12 let odnětí svobody, pokud bude obžaloba v jejích podstatných bodech prokázána a obzvláště pokud bude obvinění ze znásilnění a příslušný trest za předchozí trestnou činnost vzata jako zhoršující okolnost.

Tato analýza je vědomě koncipována obezřetně. Skutečný rozsudek závisí na důkazech, věrohodnosti zúčastněných, posudcích a právní kvalifikaci soudem.