Workplace · Švýcarsko · Fribourg Cantonal Court (Freiburger Kantonsgericht)

Lesní správce odsouzen za nehodu se stromem – lesnictví v šoku

Švýcarský lesní správce byl odsouzen za nedbalostní těžké ublížení na zdraví poté, co v roce 2020 spadlý strom ochrnul turistku. Rozsudek vyvolal v lesnictví obavy z nerealistických norem péče.

20. 7. 2026Rozsudek k dispoziciZdrcující důkazy

Lesní správce ve Friboursku byl odsouzen za to, že nestudoval každý jednotlivý strom podél hojně využívané turistické trasy nebo cestu neuzavřel. Nižší soud lesního správce zpočátku osvobodil, avšak poškozená žena se odvolala. Vrchní soud kantonu Fribourg rozhodl opačně a odsoudil lesního správce na podmínkou pokutu dvaceti denních sazeb. Rozsudek vzbudil značné znepokojení mezi švýcarskými lesníky, kteří poukazují na nereálnost takového přístupu a varují, že by mohl vést k masivnímu zavírání turistických tras. Situaci zhoršuje zrychlující se úhyn stromů kvůli klimatickým změnám a nárůst návštěvníků v lesích po pandemii COVID-19.

Klíčová fakta

  • V roce 2020 spadl strom na turistku v okresu Veveyse v kantonu Fribourg a způsobil jí trvalý rozsáhlý ochrnul
  • Nižší soud lesního správce zpočátku osvobodil
  • Poškozená žena se proti rozhodnutí odvolala
  • Vrchní soud kantonu Fribourg lesního správce odsoudil za nedbalostní těžké ublížení na zdraví
  • Lesní správce dostal podmínkou pokutu dvaceti denních sazeb
  • Soud rozhodl, že lesní správce měl kontrolovat každý strom podél hojně využívané stezky nebo cestu uzavřít
  • Lesníci v Česku se obávají, že rozsudek vytváří nerealistické požadavky, které by mohly vést k uzavírání tras
  • Klimatické změny způsobují zrychlující se úhyn stromů a zvyšují rizika, kterým čelí lesníci
  • Od pandemie COVID-19 výrazně vzrostl počet návštěvníků v lesích
  • Kanton Vaud jedná o vytvoření jasnějších pokynů pro řízení rizik v lesnictví

Les Bois sur le Banc des Accusés

Le forestier ne siège pas comme un criminel sur le banc des accusés. Il siège là comme quelqu'un qui a compté les arbres toute sa vie et qui est soudainement compté lui-même.

Devant lui se trouvent des dossiers. Derrière lui se trouve la forêt.

La salle du tribunal cantonal de Fribourg semble sobre. Bois clair, tables lisses, écrans d'ordinateur. Mais par les fenêtres ouvertes filtre un été qui semble étrangement paisible. On pourrait presque oublier pourquoi on est ici. Il ne s'agit pas d'un meurtre, d'un vol, d'une intrigue. Il s'agit d'un arbre.

Un seul arbre.

Il avait été silencieux pendant des décennies. Il avait donné de l'ombre, perdu ses feuilles, porté des oiseaux. Puis un jour il s'effondra et ensevelit sous son poids la vie d'une femme jusqu'alors inchangée.

Depuis, elle est en fauteuil roulant.

L'arbre se tait.

Les juges doivent parler pour lui.

La victime regarde calmement vers l'avant. Celui qui ne la connaît pas remarque d'abord seulement le fauteuil roulant. Ce n'est que plus tard qu'il devient clair que ce fauteuil roulant n'est pas le vrai jugement – mais son histoire préalable.

Elle était allée se promener.

Pas sur un sentier interdit. Pas pendant une tempête. Pas dans une nuit pleine d'orages.

Un jour d'été.

Un sentier pédagogique.

Une aire de pique-nique.

Puis la forêt s'effondra avec fracas.

On raconte ordinairement ces accidents en une seule phrase : Un arbre est tombé.

Mais entre « s'est dressé » et « est tombé » s'écoulent parfois des décennies – et maintenant plusieurs milliers de pages de dossiers judiciaires.

Le juge président parle factuellement.

« L'arbre était-il visiblement dangereux ? »

Une question simple.

Le forestier lève à peine la tête.

« Une forêt ne se compose pas d'arbres isolés. »

La phrase reste suspendue dans l'air.

Un expert répond.

« À un endroit avec particulièrement de nombreux visiteurs, chaque arbre doit être évalué individuellement. »

Chaque.

Le petit mot semble plus lourd que le tronc d'un hêtre.

La défense peint le tableau d'une forêt qui ne peut jamais être entièrement maîtrisée.

On ne peut pas gérer une forêt comme un parking.

On ne peut pas contrôler des millions d'arbres quotidiennement.

La nature reste la nature.

Elle vieillit.

Elle meurt.

Elle tombe.

Le ministère public répond tout aussi calmement.

« Il ne s'agissait pas d'une forêt quelconque. »

Elle montre des photos aériennes.

L'aire de pique-nique.

Le sentier pédagogique.

Le banc.

Exactement là où les gens s'attardent.

C'est précisément là qu'une vigilance particulière doit s'appliquer.

La discussion change.

Soudain, ce n'est plus l'arbre qui est jugé.

Pas même le forestier.

Ce qui est jugé, c'est la question : à quel point la nature doit-elle être sûre ?

Le forestier semble fatigué.

Il ne connaît pas les gros titres.

Il connaît les insectes.

La sécheresse.

Les infections fongiques.

Les tempêtes.

Depuis des années, de plus en plus d'arbres meurent.

Le changement climatique accélère ce qui prenait autrefois des décennies.

Simultanément, de plus en plus de gens arrivent.

Depuis le Covid, ils cherchent la détente en forêt.

Le forestier ne décrit pas son quotidien comme celui d'un fonctionnaire.

Il le décrit comme celui d'un homme qui travaille contre le temps.

« On ne peut pas regarder chaque arbre. »

La phrase ne sonne pas comme une excuse.

Plutôt comme une capitulation.

Les juges se retirent.

On attend.

Personne ne parle.

Seul du papier crisse.

Quand le jugement est prononcé, la salle change à peine perceptiblement.

Coupable.

Lésions corporelles graves par négligence.

Vingt jours-amendes avec sursis.

Pas de prison.

Et pourtant, aucun vainqueur ne quitte la salle.

La femme reste tétraplégique.

Le forestier reste forestier.

Seul son métier s'est transformé.

Dehors, les arbres bruissent.

Ils ne savent rien des paragraphes.

Ils ne connaissent ni la négligence ni l'obligation de sécurité.

Ils poussent.

Ils vieillissent.

Ils meurent.

Et parfois ils tombent.

Mais depuis ce jugement, ce n'est plus seulement un arbre qui tombe.

Avec lui tombe une certitude vieille de décennies.

Que la forêt soit un endroit où la nature peut écrire ses propres lois.

Maintenant, les tribunaux y écrivent aussi.

Si le dernier chapitre est déjà écrit, ce n'est pas dans cette salle qu'on le décide.

C'est la Cour fédérale qui en jugera.

D'ici là, la forêt reste la même.

Seul le regard porté sur elle a changé.

Hloubková analýza

Dne 9. července 2020 si dvě ženy dělaly přestávku u stolu na oficiální přírodovědné stezce v lese u obce Le Flon (okres Veveyse, kanton Fribourg, Švýcarsko), když na jednu z nich spadl mrtvý buk a způsobil jí úplnou paraplesgii (komplexní poranění míchy vedoucí k paralýze od pasu dolů). Zraněná žena podala v září 2020 trestní oznámení proti neznámým osobám. Vyšetřování se zaměřilo na odpovědného lesního mistra (Förster) a někdy také na municipálního úředníka. V prvostupňovém řízení byl lesní mistr osvobozen. Zraněná žena se odvolala. V červenci 2026 Fribourský krajský soud rozsudek zrušil a odsoudil lesního mistra za ublížení na zdraví z nedbalosti (fahrlässige schwere Körperverletzung). Soud zjistil, že strom byl mrtvý a rozpadající se a jeho nebezpečný stav by byl poznatný při pečlivé inspekci, zvláště s ohledem na jeho umístění přímo nad piknikovací plochu na oficiální veřejné stezce, kde byli návštěvníci výslovně pozváni k odpočinku. Soud dospěl k závěru, že oblast měla být zajištěna, uzavřena nebo měl být strom pokácen. Uložený trest: 20 denních pokut po 180 švýcarských francích, podmíněně na dobu dvou let bez výkonu trestu. Lesní mistr se s rozsudkem neztotožňuje a hodlá se odvolat k Švýcarskému federálnímu soudu, kterého podporuje Kanton Fribourg – jeho státní rada Didier Castella veřejně prohlásila, že požadování nemožné kontrolní povinnosti na každém z více než miliónu stromů v typickém okresu je nerozumné. Případ otevírá základní právní otázku týkající se rozsahu povinností zajišťovat bezpečnost veřejnosti (Verkehrssicherungspflicht) v lesích: musí stát činit oficiální lesní cesty a odpočívadla prakticky bez rizika, nebo návštěvníci přijímají určitou míru přirozeného rizika? Mediální zprávy někdy interpretovaly rozhodnutí jako vyžadující kontrolu každého stromu u každé túry, ale zdůvodnění soudu se zdá být zaměřeno více zúženě na zvlášť citlivou zónu bezprostředně kolem piknikovací plochy. Výsledek u Federálního soudu by mohl stanovit závazný precedens ovlivňující kontrolní povinnosti, odpovědnost lesních mistrů, uzavření tras a náklady pro municipality a lesní hospodářství v celé Švýcarsku – a má relevanci pro politiku přístupu do lesů v mnoha jiných zemích.

Časová osa

Průběh událostí v tomto případu, od toho, co se stalo, až po konečné rozhodnutí soudu, v pořadí, jak jej sám soud uvedl.

  1. 9. července 2020

    Incident

    Dvě ženy si dělají přestávku u stolu na oficiální přírodovědné stezce (sentier didactique) v lese u Le Flon. Mrtvý buk spadne na jednu z nich a způsobí jí úplnou paraplesgii.

  2. Září 2020

    Vyšetřování

    Zraněná žena podává trestní oznámení proti neznámým osobám. Vyšetřování se zaměřuje na odpovědného lesního mistra a někdy také na municipálního úředníka.

  3. Datum není v rozsudku zřejmé

    Soudní řízení prvé instance

    Lesní mistr je v prvé instanci osvobozen.

  4. Datum není v rozsudku zřejmé

    Odvolání

    Zraněná žena se odvolá proti rozhodnutí prvé instance.

  5. Červenec 2026

    Rozhodnutí krajského soudu

    Fribourský krajský soud zrušuje osvobozující rozsudek a odsuzuje lesního mistra za ublížení na zdraví z nedbalosti. Trest: 20 denních pokut po 180 franků, podmíněně na dobu dvou let.

  6. Nevyřešeno – datum není v rozsudku zřejmé

    Odvolání k Federálnímu soudu

    Lesní mistr se odmítá podřídit rozsudku a hodlá se odvolat k Švýcarskému federálnímu soudu. Kanton Fribourg toto další odvolání podporuje. Státní rada Didier Castella veřejně vyslovuje odpor proti požadování nemožné kontrolní povinnosti na lesních mistrech.

Síla důkazů

Jakou váhu měl každý důkaz v odůvodnění soudu — delší, tmavší pruh znamená, že se o něj soud při rozhodování více opíral. To odráží odůvodnění soudu, nikoli nezávislé posouzení případu.

Strom byl mrtvý a rozpadající se nad určenou veřejnou piknikovací plochou na oficiální přírodovědné stezce

95/100

Nebezpečný stav byl posouditelný jako poznatný skrze pečlivou inspekci

80/100

Lesním mistrem nebyla pro danou zónu zavedena žádná bezpečnostní opatření (oplocení, uzavření, pokácení)

75/100

Závažnost zranění (úplná paraplegia) utvrzující vážnost poranění na těle

60/100

Zúčastněné osoby

Osoby uvedené v rozsudku a role, kterou každá z nich hrála — například obžalovaný, svědek nebo znalec.

Není zřejmé z rozsudku

Obžalovaný / Odsouzená osoba · Lesní mistr (Förster) odpovědný za lesní oblast Le Flon, okres Veveyse, kanton Fribourg

Není zřejmé z rozsudku

Oběť / Stěžovatel / Opozent prvostupňového rozhodnutí · Osoba z veřejnosti používající oficiální přírodovědnou stezku

Není zřejmé z rozsudku

Svědek / Společnice · Druhá žena přítomná na piknikovací ploše v okamžiku incidentu

Není zřejmé z rozsudku

Osoba zájmu během vyšetřování · Municipální úředník (Gemeindeverantwortlicher)

Didier Castella

Politický zástupce podporující další odvolání · Státní rada (Staatsrat) kantonu Fribourg

Proč soud rozhodl takto

Důvody, které soud sám uvedl pro své rozhodnutí, v pořadí, v jakém jsou uvedeny — nejde o žebříček podle právního významu, pouze o pořadí uvedení.

  1. Mrtvý a rozpadající se strom byl umístěn přímo nad určenou piknikovací plochu, kde byli návštěvníci výslovně pozváni k odpočinku, což vytvářelo zvýšenou povinnost péče v dané zóně
  2. Soud zjistil, že strom byl viditelně mrtvý a rozpadající se a jeho nebezpečný stav by byl identifikovatelný skrze pečlivou inspekci
  3. Odpovědný lesní mistr nedokázal zajistit, uzavřít nebo pokácet strom navzdory jeho nebezpečnému stavu v oblasti s vysokou frekvencí návštěvníků
  4. Soud konstatoval, že oblast kolem piknikovací plochy představuje zvlášť citlivou zónu vyžadující aktivní bezpečnostní opatření, na rozdíl od obecné povinnosti kontrolovat každý strom v lese
  5. Lokalita byla situována přímo vedle oficiální přírodovědné stezky, což dále zvyšovalo předvídatelnost přítomnosti veřejnosti a související povinnost péče

Často kladené otázky

  • Co se v tomto případu stalo?

    Dne 9. července 2020 seděla žena u piknikovacího stolu na oficiální přírodovědné stezce v lese Le Flon, kanton Fribourg, Švýcarsko, když na ni spadl mrtvý buk a zranil ji. Utrpěla úplnou paraplesgii. Později podala trestní oznámení a po zrušení osvobozujícího rozhodnutí prvé instance byl odpovědný lesní mistr v červenci 2026 odsouzen krajským soudem za ublížení na zdraví z nedbalosti.

  • Kdo byl odsouzen a z jaké trestné činnosti?

    Odpovědný lesní mistr (Förster) byl odsouzen Fribourským krajským soudem v červenci 2026 za ublížení na zdraví z nedbalosti (fahrlässige schwere Körperverletzung).

  • Jaký trest soud uložil?

    Soud odsoudil lesního mistra na 20 denních pokut po 180 švýcarských francích, podmíněně s dvouletou lhůtou. To znamená, že nebyl vykován žádný vězební trest.

  • Co je denní pokuta (Tagessatz) ve švýcarském trestním právu?

    Denní pokuta je jednotka finančního trestu používaná ve švýcarském trestním právu. Počet jednotek odráží závažnost trestného činu, zatímco částka na jednotku se kalibruje podle finanční situace pachatele. V tomto případě bylo uloženo 20 denních pokut po 180 franků, celkem 3 600 franků, avšak trest byl podmíněný.

  • Co znamená, že byl trest podmíněný?

    Podmíněný trest znamená, že lesní mistr nemusí pokut platit, pokud splní podmínky – v tomto případě dvouletou zkušební dobu – a nespáchá další trestné činy. Pokud podmínky poruší, může být podmíněný trest aktivován.

  • Proč byl lesní mistr považován za odpovědného?

    Podle zjištění soudu byl buk mrtvý a rozpadající se a jeho nebezpečný stav by byl poznatný při pečlivé inspekci. Strom byl umístěn přímo nad piknikovací plochou na oficiální veřejné stezce, kde byli návštěvníci výslovně pozváni k odpočinku. Soud dospěl k závěru, že oblast měla být zajištěna, uzavřena nebo měl být strom pokácen.

  • Jaký byl výsledek prvostupňového řízení?

    V prvé instanci byl lesní mistr osvobozen. Zraněná žena se odvolala a Fribourský krajský soud rozhodnutí zrušil, čímž došlo k odsouzení.

  • Jaké právní povinnosti byly v centru pozornosti tohoto případu?

    Ústředním právním konceptem je Verkehrssicherungspflicht – povinnost zajišťovat bezpečnost veřejnosti v oblastech přístupných pro veřejnost. Případ otevírá otázku, jak daleko tato povinnost v lesních oblastech sahá, zejména u určených odpočívadel na oficiálních trasách.

  • Znamená rozhodnutí, že každý strom u každé túry musí být kontrolován?

    Ne, podle vlastního zdůvodnění soudu. Mediální zprávy někdy rozhodnutí interpretovaly takovým způsobem, ale analýza soudu se zdá být zaměřena více zúženě na zónu bezprostředně kolem piknikovací plochy – místo, kde byla veřejnost výslovně pozváno se zastavit a odpočinout si.

  • Proč je právně relevantní, že se jednalo o piknikovací plochu?

    Zdůvodnění soudu naznačuje, že místo, kde je veřejnost výslovně pozváno se zdržovat, vytváří zvýšenou povinnost péče oproti běžné stezce. Návštěvníci u piknikovacího stolu jsou stacionární a více vystaveni nebezpečí z výšky, a pozvání se zde zdržovat implikuje určitý stupeň záruky bezpečnosti ze strany řídící autority.

  • Je případ konečný?

    Ne. Lesní mistr vyjádřil úmysl odvolat se k Švýcarskému federálnímu soudu (Bundesgericht) a Kanton Fribourg veřejně vyjádřil svou podporu tomuto odvolání. Případ je tedy v oferované informaci ještě nevyřešen.

  • Proč Kanton Fribourg podporuje odvolání lesního mistra?

    Státní rada kantonu Didier Castella veřejně prohlásila, že požadování kontrolní povinnosti na více než miliónu stromů v typickém okresu je nerozumné a nepraktické. Kanton se zdá považovat povinnost uloženou odsouzením za neúměrnou.

  • Jaký precedens by mohl Federální soud stanovit?

    Rozhodnutí Federálního soudu by mohlo stanovenístandardy národního rozsahu týkající se kontrolních povinností lesních mistrů, rozsahu Verkehrssicherungspflicht na veřejných trasách, odpovědnosti municipalit a kantonů, a toho, zda návštěvníci přírodních oblastí přijímají určitou míru přirozeného rizika. Mohlo by to také ovlivnit politiku uzavírání tras a náklady na lesní hospodářství v celé Švýcarsku.

  • Mohla by tento případ mít důsledky mimo Švýcarsko?

    Případ je uvedený jako mající relevanci pro politiku přístupu do lesů v mnoha jiných zemích, protože napětí mezi povinnostmi zajišťovat veřejnou bezpečnost a přírodním charakterem lesů je běžným problémem v jurisdikcích, které spravují veřejné lesní stezky.

  • Jaké zranění oběť utrpěla?

    Oběť utrpěla úplnou paraplesgii – kompletní poranění míchy vedoucí k paralýze od pasu dolů – když na ni spadl mrtvý buk.

  • Jak trestní řízení začalo?

    Zraněná žena podala v září 2020 trestní oznámení proti neznámým osobám. Následující vyšetřování se zaměřilo na lesního mistra a někdy také na municipálního úředníka.

  • Byl někdo z municipálních úředníků nakonec obviněn nebo odsouzen?

    Shrnutí uvádí, že municipální úředník byl někdy středem vyšetřování, ale odsouzení, které je popsáno, se týká pouze lesního mistra. V souhrnu rozsudku není zmínka o odsouzení municipálního úředníka.

  • Jaký druh stromu způsobil zranění a proč je to relevantní?

    Stromem byl mrtvý buk (Rotbuche). Soud zjistil, že byl rozpadající se a že by byl jeho nebezpečný stav poznatný při pečlivé inspekci. Druh je relevantní, protože mrtvé buky ztrácejí strukturální integritu relativně rychle, což se týká předvídatelnosti hrozby.

  • Jaký širší politický debatu tento případ vyvolal?

    Případ otevírá základní otázku, zda musí stát činit oficiální lesní cesty a odpočívadla prakticky bez rizika, nebo zda návštěvníci přírodních prostředí přijímají určitou míru přirozeného rizika. Výsledek bude ovlivňovat, jak švýcarské autority vyrovnávají veřejný přístup do lesů proti bezpečnostním povinnostem a praktickým a finančním nákladům na soulad.

  • Kde přesně se incident odehrál?

    Incident se odehrál na oficiální přírodovědné stezce (sentier didactique) v lesní oblasti municipality Le Flon, v okresu Veveyse, kantonu Fribourg, Švýcarsko.

  • Jaké praktické kroky se zdá soud očekával od lesního mistra?

    Na základě zjištění soudu byly očekávané opatření zajištění oblasti, její uzavření pro veřejnost nebo pokácení mrtvého a rozpadajícího se stromu – zejména s ohledem na jeho umístění přímo nad piknikovací plochou na oficiální stezce, kde byli návštěvníci pozváni k odpočinku.

  • Mohl by lesní mistr čelit občanskoprávní odpovědnosti navíc k trestnému odsouzení?

    Shrnutí se zabývá pouze trestním řízením. Zda byla nebo bude zahájeno občanské řízení na náhradu škody, není v poskytnutém souhrnu zřejmé.

Proč na tom záleží

Rozsudek zvyšuje standard péče očekávaný od lesních správců na úroveň, kterou kritici považují za prakticky nedosažitelnou. Vytváří precedens, který by mohl vést k uzavírání veřejných pěších tras po celé Švýcarsku a vrhá světlo na napětí mezi právem na přístup do lesů a právní odpovědností za nehody v přírodě.

NedbalostEnviromentální právoVeřejná bezpečnostŠvýcarské soudyDopad klimatuKlíčový rozsudek

Zdroje

Podíl nedbalostních deliktů ve Švýcarsku

Kde se ve Švýcarsku stává nejvíce nehod?

Après le jugement – Réflexions

On demande toujours comment un jugement aurait pu être évité. On pose la même question à un toit après son effondrement, à un navire après son naufrage, ou à un cœur après qu'il ait cessé de battre. Avant, à peine quelqu'un la pose.

Le forestier aurait peut-être pu regarder chaque arbre. Il aurait pu frapper chaque tronc avec un petit marteau, examiner chaque couronne avec des jumelles, faire abattre chaque branche pourrie. Alors peut-être cet arbre ne serait pas tombé.

Peut-être un autre l'aurait-il fait.

Car la forêt n'est pas une horloge. Elle est plus ancienne que tous les paragraphes et elle vivra plus longtemps qu'eux.

On demande comment le forestier aurait pu réduire sa peine.

Peut-être aurait-il dû pleurer.

Les tribunaux n'aiment pas les larmes, mais ils ne s'en méfient pas non plus. Un homme qui dit : « J'ai tout fait correctement » offense parfois la douleur de la victime, bien qu'il dise la vérité. Un homme qui dit : « Je n'oublierai jamais cette femme », ne parle pas de culpabilité, mais d'humanité. Et parfois l'humanité pèse plus lourd devant le tribunal que la logique.

On questionne son avocat.

L'avocat défendait le forestier.

Peut-être aurait-il dû défendre l'homme.

Il parlait de foresterie, de directives professionnelles, de dangers naturels, de hêtres morts et d'obligation de sécurité. Tout était juste. Tout était raisonnable.

Une seule chose manquait.

La femme.

On ne doit jamais oublier devant le tribunal qu'à l'origine de chaque dossier se trouve un être humain. Les juges jugent selon les lois. Mais ils écoutent d'abord les histoires.

Peut-être l'avocat aurait-il dû dire :

« Mon client n'a voulu aucun mal à cette femme. Il portera le jour de son malheur avec lui jusqu'à la fin de sa vie. Il ne demande pas au tribunal de la pitié. Il demande seulement de ne pas le considérer comme tout-puissant. Il est devenu forestier parce qu'il aime les arbres. Pas parce qu'il règne sur eux. »

Peut-être cette phrase n'aurait-elle rien changé.

Peut-être tout.

Et enfin, on questionne le juge.

Était-il sévère ?

Était-il injuste ?

Était-il guidé par l'esprit du temps ?

Non.

Il était juge.

Les juges jugent rarement uniquement l'homme devant eux. Ils jugent aussi pour ceux qui viendront demain.

Il y a cinquante ans, peut-être l'arbre aurait-il été coupable.

Aujourd'hui, on cherche le responsable.

Demain, on questionna peut-être le législateur.

C'est ainsi que la culpabilité migre à travers les temps comme un promeneur solitaire à travers la forêt.

Et le forestier ?

Il marchera à nouveau entre les hêtres.

Mais désormais, chaque branche morte qu'il entend craquer au-dessus de lui ne sonnera plus seulement comme du bois.

Elle sonnera comme un jugement.